Arkansaská univerzita, květen 2024
Pro většinu pardubických plavců bude jméno Adély Vavřinové známé. Áďa se letos rozhodla svoji bohatou plaveckou kariéru ukončit. A tak jejím posledním korálkem byl úspěšný start ve finále MČR družstev, kde naše družstvo žen skončilo stříbrné. Poprosil jsem ji o pár řádků, zda by nezhodnotila svých posledních pět let, kdy studovala a trénovala v USA. Tady je její „zpověď“
CESTA ZA OCEÁN
Pět let. Nespočet zážitků, odzávoděných závodů, odmakaných tréninků, prospaných přednášek a spoustu hodin strávených cestováním. Když jsem se po maturitě rozhodla vydat na cestu do Ameriky, říkala jsem si, že zkusím, jak se mi tam bude líbit, a po roce se vrátím. Nakonec se mi životní styl, plavecké zázemí a akademické prostředí zalíbilo natolik, že jsem ve Spojených státech zůstala pět let. A jelikož je má plavecká kariéra u konce, rozhodla jsem se shrnout mých pár let za oceánem v následujícím příspěvku.
KDE TO VŠECHNO ZAČALO
Posledních pár měsíců maturitního ročníku jsem si nebyla jistá, jakým směrem se vydat. Medicína, práva, psychologie… Jako absolventa osmiletého gymnázia ‘Dašáku’ jsem se přirozeně zajímala o tyto obory, nicméně mi také vrtalo hlavou, jak zkombinovat studium s plaváním. Plavecké tréninkové skupiny pro studenty vysokých škol v Česku nejsou příliš rozšířené, a spolupráce univerzit se sportovci je omezená převážně na členy seniorských reprezentačních týmů. O možnosti spolupráce ve Spojených státech jsem příliš nevěděla dokud se mi neozvala trenérka Kate Moore z univerzity ECU v Severní Karolíně. Po pár konverzacích s mojí rodinou, Tomášem Neterdou a Markem Osinou, který ve Spojených státech dokončoval první rok, jsem sebrala odvahu a rozhodla se vyjít z komfortní zóny a sednout na letadlo za oceán. Málo jsem tehdy tušila do jaké míry mě nové zkušenosti pomůžou nejenom v plaveckém pokroku, ale také mém osobním růstu.
PRVNÍ ROK A ROK NARUŠENÝ COVID-19
Prvních pár týdnů jsem si připadala jako na horské dráze. Pocity nadšení a nevěřícnosti střídala zmatenost z nové kultury a výzvy v podobě přizpůsobení se novému jazyku, systému ve škole i stylu tréninku. Ale netrvalo dlouho a zvykla jsem si. Především plavecky mě týmové prostředí naplňovalo. Všichni si na tréninku fandili, hrála hlasitá hudba a celkově mě atmosféra na trénincích motivovala k co nejlepším výkonům. Na yardovém bazéně jsem překonávala jeden osobák za druhým a na zimním mistrovství republiky jsem se poprvé dostala pod moji vysněnou hranici jedné minuty na 100 motýl. Na americké konferenci jsem poté vybojovala další osobní rekordy, finále a s holkami vybojovala medaili v disciplíně 4×200 kraul, kde jsem nám rozjela závod v novém rekordu plaveckého programu. Ačkoliv mi hodně chyběla rodina, české jídlo i kamarádi, pomalu jsem začala nacházet své místo v americkém týmu. Pak přišel covid, odjela jsem domů a na pár měsíců se připojila k tréninkové skupině v Praze Podolí, kde jsem využila podmínky pro trénování na jarní a letní sezónu. Na začátku léta jsem bohužel obdržela zprávu, že náš plavecký tým v Severní Karolíně kvůli finančním problémech po COVID-19 ruší. Rozhodla jsem se tak najít nový domov a po pár telefonátech se rozhodla pro Arkansas.
PŘESUN DO ARKANSASU
Neil Harper i Petra Martin mi v Arkansasu vytvořili skvělé prostředí, kde mě podporovali nejen v cílech na univerzitní sezónu, ale také v mých cílech na metrových bazénech. Od kvalifikačního závodu v Puerto Rico až po mistrovství republiky jsme společně vytvořili plán, který maximalizoval moje šance na úspěch. Hodně jsem se našla v technickém zdokonalení techniky v protiproudovém bazénu, naučila se pracovat se závodním tempem a strategií na závody, a zapracovala na ostatních aspektech výkonu jako je stravování či psychické nastavení. Vše bylo přizpůsobené sportovcům, ať už lety soukromým letadlem na závody, spoluprací s akademickou částí univerzity, či prostoru na trénování v posilovně i bazénu (2 maximálně 3 plavci na dráhu). Poprvé jsem se kvalifikovala na americký šampionát NCAA, zazávodila jsem si ve finále prestižní konference SEC a potkala spoustu současných hvězd plavání jako je Caleb Dressel, Katie Ledecky, Maggie MacNeil, Regan Smith. V Česku jsem svoji formu převedla v osobní rekordy a vítězství na mistrovstvích republiky, především v motýlkových závodech.
PROMOCE
Tři roky na Arkansaské univerzitě utekly jako voda a najednou tu byl čtvrtý ročník, zakončený jinak než promocí s titulem Bakaláře z psychologie a Bakaláře z německého jazyka. Ve studiu teď pokračuji dál na Magistra v klinické psychologii.
POSLEDNÍ ČÁST PUZZLE
Po skončení letošního univerzitního roku na tradičním vyhodnocení celé sezóny jsem dostala cenu „Za týmového kapitána za rok 2023 – 2024“ a pak ještě cenu „za akademické výsledky“, protože jsem po celý rok měla jen samá „Áčka“ a přednášela jsem na konferenci se Stanfordem.
Především jsem ale rostla mimo mojí plaveckou identitu. Našla jsem svou vášeň v psychologii a výzkumu, uvědomila si svoji hodnotu jako člověka místo plavce. Naučila jsem si věřit sama sebe a vážit si věcí, které jsem dříve brala za samozřejmost. Jsem strašně vděčná za všechny, kteří mě podporovali v mé cestě především ve chvílích, kdy to pro mě bylo těžké. Všem plavcům bych dala radu na závěr: užívejte si plavání, chvíle s kamarády, cestování a vše kolem. Plavání v Americe mi dalo nový impulz a podmínky se s Českem opravdu nedají srovnat, takže bych všem doporučila zkusit něco jiného a třeba najdete nový domov, jako jsem našla já. Ačkoliv jsem se s plaváním rozhodla po letošní sezóně skončit, díky sportu se mi otevřely dveře novým příležitostem – v srpnu začnu vyučovat němčinu na univerzitě, v lednu mě pak čekají praxe se sportovními psychology.
Ale vzpomínky nejen z plaveckého života za oceánem mi zůstanou navždy.
Nebyla nikdy mistryní světa ani Evropy, dokonce nikdy nestartovala ani na ME či MS, vždycky ty limity ji utíkaly doslova mezi prsty… Má ale pár reprezentačních startů za Českou republiky, má nespočet medailí z domácích šampionátů napříč všemi kategoriemi jak jednotlivců tak družstev. Každopádně zanechala velkou nesmazatelnou stopu v našem klubu a já jako její bývalý trenér věřím, že si s námi ještě přijde zatrénovat až někdy přijede domů.
Áďo děkuji.